Zábavný digitál
Nejvíce kráčí právě o u zábavu. Když například jdeme do kina, vůbec nás nenapadne, že byl film natáčen digitální kamerou, a to ne ledajakou. Žádná kapesní věcička pro domácí video, ale pořádně nabušená mašina, která by se asi z deseti výplat pořídit nedala. A zacházet s ní to chce skutečně vysokou školu.
Když už jsme tedy u té vizualizace, digitální technologie se nám vetřela i do fotografických aparátů. Starší ročníky jistě pamatují aparáty ze Sovětského svazu s názvem „Ljubitěl“. Jeho obsluha vyžadovala minimálně základní znalosti, a bez nich opět minimálně obsluhu expozimetru. To dnes již normální uživatel nezná. Všechny operace, které bylo nutno udělat ručně, udělá za člověka mikro počítač za pár milisekund. Vypočítá si, co potřebuje a možno fotit. Navíc lze fotky později upravit. Dříve jste dostali to, co jste nafotili na filmu nebo fotkách a spadla klec. 
Nějaké úpravy moc nešly. A bez expertních znalostí už vůbec ne.
Samozřejmě že totéž platí o kamerách všeho druhu, a proto je obsluha těch nejlepších takovým malým prubířským kamenem. Znalosti jsou prostě potřeba, ať chceme či nechceme. Ostatně některé lze nabýt návštěvou webu IT digitální technologie online chlap.
Digitální technologie však neslouží pouze k focení a natáčení, tedy vizuálním dojmům, ale také sluchovým. Hudba už není na analogových nosičích, ale digitálních a ty mají rozhodně lepší zvuk a komfort při obsluze. Zase ti starší si budou pamatovat, že si koupil album, tedy LP (z anglického Long Play – dlouho hrající) desku a po poslechu zhruba šesti písní ji museli jít otočit. 
A pokud si chtěli pustit jednu písničku vícekrát, museli prostě u toho gramofonu stát, nebo k němu stále běhat. Dneska zmáčknete tlačítko repeat a můžete vybranou skladbu poslouchat až do omrzení. Nebo dokud nedojdou baterie, či jiný zdroj.
A závěr? Není nad digitální technologie, které nám slouží k zábavě, ale také pomáhají v práci a při jiných příležitostech.