Ženy nebaví fotbal? Ale prosím vás
Mám ráda komentáře Jaromíra Bosáka. Nejen, že je vtipný, ví, o čem mluví, a komentuje k věci, ale hlavně jako jediný zdraví jak fotbalové fanoušky, tak i fanynky. Protože, věřte tomu nebo ne, poměrně hodně žen má fotbal rádo, a co víc, rozumíme mu. A unavuje nás, nebo alespoň mě, když si každý myslí, že jediné, co nás na sportech zajímá jedenáct pěkných chlapů. Ano, samozřejmě že si toho pekáče buchet nebo osvalených nohou všimneme, ale zároveň s tím postřehneme i to, že dotyčný dobře útočí nebo naopak že neumí přihrát na tři metry. Dodneška si vybavuji šokovaný výraz mého kamaráda, když jsem mu na žertem pronesenou poznámku o vzhledu jistého hráče odsekla: „Ale mizerně brání.“ Chápeme, co je to ofsajd nebo co tam dělá ten pán s praporkem, a když na to přijde, tak výrazy na adresu rozhodčího připomínají spíše členy klubu dlaždičů než něžné květinky.
Proč to píšu? Jak jsem řekla výše, unavuje mě, když se z žen sledujících sport dělají buď pokrytci nebo naivky. Pokud se posadím v hospodě s pivem a začnu sledovat obrazovku, tak se chci dívat. Jednoduchý požadavek, že? Ne tak docela. Pokud si totiž někde žena takhle sedne, skoro vždycky se najde nějaký „dobrák“, který považuje za své právo a povinnost jí vysvětlit, proč na obrazovce ti lidé tak divně pobíhají.
Kámo, já vím, co je to HET liga/Liga mistrů/Premier league. A jo, vím, kolik je skóre. Je to tam nahoře napsané. A to, že tu sedím a koukám, není signál, že se chci nechat sbalit. Je to signál, že chci sledovat. Ráda s tebou rozeberu situaci současné Sparty, šance Plzně v Evropské lize nebo třeba Čechovo čekání na dvoustou nulu. Ale jenom tehdy, pokud mi nezačneš okamžitě s povýšeným úsměvem „a teď ti to vysvětlím“ osvětlovat zákaz hry rukou nebo rizika faulů ve vápně. To se pak zvednu, a půjdu pryč. Takže tímto apeluji na všechny muže: pokud koukáme na fotbal, tak prostě předpokládejte, že na něj koukáme pro hru samotnou, a v klidu se k nám přidejte.